Tato fakta o polibcích a líbání jste zřejmě ani netušili. Kdy a proč se začali lidé líbat? Čtěte…
Jak vzniklo líbání na rty?
Líbání na rty není zdaleka tak univerzální, jak bychom si mohli myslet.
Podle studie z roku 2015 zkoumající zvyklosti líbání ve 168 kulturách z celého světa méně než polovina všech společností se líbá rty. Profesor antropologie na Nevadské univerzitě v USA William Jankowiak zjistil, že pouhých 46% lidí se líbá na rty v romantickém smyslu.
Jaké jsou začátky a historie líbání?
Antropologové se rozcházejí v názoru, jak líbání začalo. Známé jsou dvě teorie, proč má člověk potřebu líbat se. Prvním možným důvodem vzniku líbání je vrozená potřeba malých dětí v doteku rtů. Doteky rtů se po narození spojují s kojením a tento reflex je vrozený u každého.
Podle druhé teorie matky spojovaly své rty s rty svých dětí kvůli krmení – mohli v prvních letech dětem i přežvýkat jídlo a přenášet jej tak přímo z úst do úst. To se v současnosti vyskytuje u šimpanzů.
První polibek mezi dospělými vznikl nejprve omylem. Lidé se navzájem poznávali tak, že si navzájem ovoniavali tváře. Ve starověké Indii se tento zvyk změnil v líbání. Kontakt z úst do úst byl poprvé zmíněn ve Védách a později Kámasútre.
Podle indických védských textů z roku 1500 před naším letopočtem, lidé v Indii si na pozdrav mnuly čelo a nos. Kámasútra od indického filozofa Mallanága Vátsjájana ze 4. až 6. století našeho letopočtu nabízela množství tipů na techniky líbání.
Předpokládá se, že Alexandr Veliký přinesl praxi líbání do starověkého Řecka. Stalo se tak po dlouhých bojích v Indii ve čtvrtém století před naším letopočtem.
U Římanů bylo líbání velmi populární a rozšířili jej do většiny Evropy a částí severní Afriky. Stal se symbolem projevu vášně i projevem přátelství. Rozpoznávalo několik typů polibků. Prvním typem polibku byl osculum, tedy polibek přátelství.
Dalším typem polibku byl basium, typ polibku ze rtů na rty. Nejvíce erotickým typem polibku byl savium. Toto byl polibek vášně, který dnes známe jako „francouzský polibek“. Líbání bylo natolik součástí starověké římské kultury, že byly přijaty související zákony. Podle těchto zákonů, kdyby se panna na veřejnosti líbala s vášní, mohla by požadovat, aby její muž přiznal plná manželská práva.
Polibek jako projev úcty
Teprve po středověk mělo líbání velký společenský význam. Používali ho ke zpečetění obchodních nebo politických svazků nebo jako formu pozdravu, zejména mezi muži. Ve středověku se v Evropě líbalo při různých příležitostech.
Tato praxe se řídila konkrétními pravidly založenými na sociálním postavení. Muž mohl políbit na rty jen někoho na jeho vlastní úrovni. Nadřízení museli být líbaní poddanými na hřbet ruky, na nohu nebo líbali zem před nimi.
Šíření moru v Evropě omezilo líbání
Šíření moru ve čtrnáctém století se nahradilo líbání podáváním rukou. Papež Klement V. vydal na vídeňském koncilu v letech 1311 – 1312 dekret o zákazu „svatého líbání“ jako projevu míru a dobré vůle během bohoslužeb.
Jindřich VI. zakázal líbání v Anglii v roce 1439 pro šíření moru. Namísto toho začali lidé jako pozdrav používat gesta jako snímání klobouku a úklon. Katolická církev začala používat ke znaku úcty podání ruky a „Klid s tebou.”
Veřejné líbání je v některých zemích urážkou
V mnoha částech Asie je polibek na veřejnosti dodnes urážkou. V Thajsku se líbání na rty přirovnávalo až ke kanibalismu a veřejné projevy náklonnosti jsou dodnes neobvyklé. Na Novém Zélandu a ostrovech Polynésie původní obyvatelé častěji používají polibek známý jako Hongi. Při tomto typu „líbání“ člověk jednoduše přitlačí nos na tváře nebo na čelo partnera a zhluboka se nadechne.
Japonci považovali líbání za intimní akt, který měl zůstat v ložnici a o kterém se otevřeně nemluvilo. Ve skutečnosti Japonci neměli ani slovo pro líbání v jejich jazyce, k vyjádření tohoto aktu si půjčili výraz z angličtiny „kisu“.
Na východním pobřeží Papuy-Nové Guiney se milenci líbají sezením tváří v tvář a vzájemným okusováním řas.
